13 stupňů ve stínu, zářící slunce a dole hnus… z původního plánu jet v poledne domů sešlo a nakonec jsem o 2 rohlících a 1 litru vody vydržel jezdit po Černé hoře až do západu slunce.

Hranice inverze byla přímo zrozená pro tvorbu fotek plných úžasných slunečních paprsků, ovšem zároveň zde panovalo nejhorší počasí a touha dostat se co nejrychleji nahoru byla silnější než touha pořídit zajímavé fotky, a tak vznikla pouze jedna z telefonu.

Po dojetí k mému oblíbenému místu u Sokolské boudy jsem si užíval krásného počasí a čistého horského vzduchu. Když se člověk tolik nehýbal, tak zas takové teplo nebylo. Musel jsem tedy občas sjet kousek z kopce a znovu se vrátit nahoru. I přesto ale nebyl problém si na chvíli zdřímnout :)

Po objetí Černé hory s využitím cyklotras K90 a K19B mě čekal výstup opět nahoru, při němž jsem některé lidi potkával již potřetí – při prvním výjezdu jsem je předjížděl, poté jsme se setkali na vrcholku, a nakonec jsem jel proti nim při jejich sestupu. „Mami, to je zase ten kluk!“

Celou galerii naleznete na Rajče.net a také na Facebooku, kde můžete fotografie komentovat a sdílet.